Představení jedné z nových ras, se kterou se poprvé setkáme v ME2…

Domovský svět vorcha je malá, nehostinná a přelidnění planeta. Většinu jejích zdrojů už rychle se množící, divocí obyvatelé spotřebovali. A i přes stále rychlejší růst populace mezi sebou vorcha nadále bojují i o nejzákladnější nezbytnosti. Díky neustálému soupeření je každý další vorcha silnější a nebezpečnější než ten předchozí. Kvůli průběžnému nedostatku zdrojů ale jejich civilizace zůstává  překvapivě primitivní.

Ti vorcha, kterým se podařilo uniknout z poměrů domovské planety tak většinou učinili na vesmírných lodích nic netušících návštěvníků, jako krysy schovávající se v podpalubí prastarých korábů. Jejich přizpůsobivost a odolnost jim dovolují úspěšně přežít v temných a špinavých koutech vesmíru.

Společnost

Vorcha jsou nadmíru agresivní a boj je jejich hlavním způsobem interakce – ať už jednotlivců nebo divokých smeček.

Raději žijí ve skupinách s příslušníky svého druhu spíše než o samotě nebo s jinými druhy. Vládne jim silný hnízdící instinkt, velící vyhledávat odlehlá a těžko dostupná místa. Klanovým uspořádáním komunit a tendencín využívat neobydlené a servisní části vesmírných stanic vorcha potvrzují svou pověst škodné. Škodné která vám uhryzne obličej, když se přiblížíte.

Když počty vorcha v obydleném prostoru dosáhnou hranice možností, mladší jedinci začnou opouštět klan a hledat nové hnízdo. A ačkoliv se sobě jednotlivé klany většinou vyhýbají, v případě nedostatku prostoru nebo zdrojů spolu otevřeně bojují.

Biologie

Vorcha mají nejkratší délku života ze všech známých inteligentních druhů, pouhých 20 let. V tělech si udržují shluky nerozlišených buněk, ne nepodobných těm které využívají pozemské ploštěnky. Pokud je vorcha raněn nebo podrážděn, mění se tyto buňky během jednoho týdne v jakékoliv nové potřebné buňky. Takže vorcha který utrpěl tržné zranění nebo ho něco popálilo si rychle vytvoří silnější a odolnější kůži. Plíce vorcha žijícího v nedostačující atmosféře se rychle přizpůsobí aby mohly zpracovávat i to málo co se v ní najde. A vorcha žijící na planetě s vysokou gravitací si rychle vytvoří silnější srdce  a svalovou oporu.

Proces regenerace shluků nerozlišených buněk je velmi pomalý, proto se většinou vorcha dokáží adaptovat jen na jedno životní prostředí. Přesto mají buněk dostatek na to aby se v průběhu svého krátkého života dokázali vyrovnat i s těžkými zraněními nebo ztrátou končetin.

Jedinečná biologie vorcha zastavila jejich evoluci – jejich DNA (nebo jeho ekvivalent) se nezměnila po miliony let, protože pokud se dokáží adaptovat jako jedinci, není třeba aby se adaptoval celý druh.

Potenciál přizpůsobivosti vorcha využívají především kroganští žoldáci. Získání několika jedinců a jejich násilný „trénink“ sice není jednoduché, každý takový vorcha je ale rychlejší, silnější, odolnější a především chytřejší než jeho řadoví druhové. I nekolik málo takových monster násobí efektivitu žoldácké jednotky